Jsou přítomny téměř ve všech částech světa a nejraději mají mírné nebo mírné chladné prostředí. Jehličnany jsou dvoudomé nebo jednodomé rostliny, v drtivé většině případů stálezelené s jehlicovitými listy uspořádanými do spirály. Jsou obvykle tmavě zelené, aby zachytily co nejvíce světla ve vysokých zeměpisných šířkách nebo v hustém lese, a v některých případech jsou uspořádány do jedné horizontální roviny, aby se příjem světla maximalizoval. Semena se produkují uvnitř ochranné šišky, která zraje v rozmezí od 4 měsíců do 3 let.
Tam, kde šiška není tvrdá a dřevnatá, se obvykle o šíření semen starají ptáci. Šiška se může rozpadnout nebo uvolní semena tak, že se otevře. Mnoho z těchto rostlin produkuje velké množství vonných pryskyřic, vylučovaných k ochraně před houbami a hmyzem. Tato zkamenělá pryskyřice je známá jako jantar.
Nejběžnějšími jehličnatými lesy jsou ty smrkové, dále pak modřínové a borové lesy nebo smíšené. V parcích a zahradách jsou jehličnany využívány ve velké míře k okrasným účelům a v široké škále druhů. Existují také jehličnany, které vyrostou třeba jen o 10 cm za rok a ty se velmi často pěstují v nádobách na terasách a u domů. Mohou tak spokojeně růst i 20 let, aniž by například dosáhly výšky větší než metr.
Mezi jehličnany je oblíbená jedle balzámová s lesklými nepichlavými jehličkami. Korejská jedle je zase oblíbená pro své stříbrné jehličí. Existuje také nespočet odrůd jalovců, které se často rozrůstají spíše do šířky než do výšky. Oblíbené jsou modré varianty nebo ty, které mají v zimě nádech do červena. Pro formální zahrady středních a velkých rozměrů se vysazuje tis, ale pro domácí zahrady není vhodný, protože je smrtelně jedovatý a jeho plody snadno mohou děti zaměnit za ovoce. Pro živé ploty si lidé vysazují túje a cypřiše. Velké druhy cedrů, jedlí, borovic a smrků se hodí spíše do velkých zahrad.
